Historie souboru v letech 1990-2000:

Před příchodem nové doby musí ta stará odejít. Období souboru Hálek v devadesátých letech dvacátého století nelze začít jinak, než zmínkou o ukončení totalitní vlády komunistické strany v tehdejším Československu na přelomu let 1989/1990 a vzniku demokratického systému v zemi.

O událostech listopadu 1989 mi pamětnice souboru Věra Kouříková vyprávěla toto: "…byli jsme při nějaké příležitosti ve foyeru divadla, když dorazil Jirka Teper, který přijel z hlavního města a povídá: "V Praze se to mele!" Samozřejmě, že následovala nejedna vzrušená debata o tom, jak to dopadne a pochopitelně převládala naděje na lepší časy, ale byli tu i lidé, kterým stará doba vyhovovala. Při jedné schůzi, na které byli i běžní občané Nymburka, se už konkrétně hovořilo o nových plánech apod. Tehdy ze vstupní chodby nakoukl budoucí starosta města Láďa Kutík, přehlédl co se děje, ale dál mezi nás nepřišel."

Od hudebníka a skladatele Jiřího Beneše se mi podařilo zaznamenat ještě jedno krátké vyprávění k tomuto tématu. "Byl jsem vyjednávat nějaký valník nebo náklaďák, na kterých se tenkrát jezdilo po různých podnicích a veřejných místech. K tomu bylo pochopitelně zapotřebí povolení, které jsme nakonec dostali od člověka, který zastával tehdejší významnější funkci a na jednom setkání k nám mluvil z balkónu. Netrvalo to dlouho, jenom pár měsíců a ten samý člověk nám na nějaké schůzi vyprávěl o demokratickém systému, jak to chodí jinde a jak to máme dělat."

V Hálku z počátku vyvstala naděje, že dojde k obnovenému vlastnictví divadla spolkem, jak tomu bylo od roku 1936, kdy byla budova dostavěna z vlastních prostředků souboru a předána do užívání.

Člen souboru František Bárta k tomu řekl: "Měli jsme schůzi nahoře v patře Kulturního domu Janoušek, protože dole v divadle probíhala zakládající schůze, jako v mnoha jiných městech, Občanského fóra. Tam se začalo mluvit o tom, že by si Hálek mohl vzít divadlo do pronájmu a zajišťovat v Nymburce kulturní dění. Nápadů, myšlenek a silných slov tam padalo opravdu hodně, ale byl zapotřebí někdo, kdo by vzal celou záležitost do svých rukou a dotáhl naši myšlenku do konce. Bohužel, nikdo z nás se nenašel."

Divadlo, jako takové, zůstalo v majetku města, z čehož bylo pochopitelně zklamáno několik příslušníků nejstarší generace a skalních členů souboru - ne všichni dál pokračovali v činnosti. Bývalý zřizovatel Dramatického odboru Hálek - Kulturní dům železničářů v nové době logicky zanikl a Divadelní soubor Hálek dostal zřizovatele nového, a sice Městské kulturní středisko Nymburk. O činnosti souboru nadále rozhodoval pětičlenný volený výbor.

Prvním celovečerním představením souboru Hálek ve svobodné době byla hra Voskovce a Wericha Kat a blázen, režie K. Hron. Toto představení bylo beneficí člena souboru K. Schuha a získalo několik vítězných ocenění. Společně s hrou Noc na Karlštejně, v režii N. Dobiášové, pořadu Nebojte se poezie od E. Hrubé, Monologů a povídek od M. Mejstříka a s pořadem Že ta naše láska od K. Hrona, byl Kat a blázen součástí oslav 130. založení souboru.

Následovala hra v režii M. Ropka Zelňačka, opět se objevil Ferda mravenec, který v devadesátých letech vystřídal nejvíce představitelů rolí Berušky a Ferdy, zatímco J. Šturma jako brouk Pytlík a K. Schuh jako pavouk zůstali. Řada hezkých pohádek vznikla v režii M. Fišera (Mluvící prsten, Zlatovláska, Poklad kapitána Habakuka apod.) nebo J. Bohaty (Cipísek).

V roce 1993 prošlo divadlo rekonstrukcí a k jeho otevření byla nastudována pohádka Cirkus Blecha v režii M. Ropka, Výtečníci - muzikál se studenty nymburského gymnazia v režii Z. Válka a hlavní představení Mamzelle Nitouche s členkou hudebního divadla v Karlíně Pavlou Břínkovou v režii Přemysla Vrhela. V této době se také začaly konat pravidelné divadelní plesy v Kulturním domě A. Janouška. V roce 1994 byl na programu opět Voskovec s Werichem, tentokrát Balada z hadrů opět pod taktovkou režiséra hudebního divadla v Karlíně Přemysla Vrhela. Českou premiéru si ve stejném roce odbyla pohádka Kubula a Kuba Kubila v režii Z. Válka s hudbou Oldřicha Flosmana, která následně zažila několik obnovených premiér. K pohádkám se přidal Ženich pro čertici. Obnovené premiéře dostál v polovině devadesátých let Cassanova se Z. Válkem a pro změnu s N. Dobiášovou. Benefičním představením bylo nové nastudování Zvíkovského raráška a Paní mincmistrové v režii Radana Ruseva v roce 1996.

V devadesátých letech je také znát pokles účasti souboru Hálek na divadelních přehlídkách. K posledním úspěchům patřila hra Kat a blázen z roku 1990. Nadále se soutěžním představením stává celá řada pohádek, hlavně na přehlídkách v Dobrovici a v Mělníce. Kromě poklesu soutěžních přehlídek došlo také k úbytku ve členské základně. U mnohých to hlavně způsobila nová doba a změna životního stylu, ve kterém přestalo být ochotnické divadlo jedním z mála způsobů relaxace a seberealizace.

Divadlo hudby pokračovalo ve své tvorbě převážně klubových pořadů v režii M. Mejstříka o životě a díle klasických skladatelů a spisovatelů. Nově se v těchto pořadech objevuje osobnost mladé generace Petr Čech, který později určité období vykonával funkci předsedy DS Hálek. Mezi nové akce Divadla hudby, na kterých se podílí, je Talent, neboli přehlídka amatérských herců, zpěváků, recitátorů a tanečníků - řada z nich se později stala členy souboru Hálek nebo účastníky mnoha představení. Kromě Talentu pořádá Divadlo hudby množství koncertů a diskoték v Kulturním domě Janoušek. Později dramaturgická skupina P. Čecha realizuje první nastudování části básnické skladby Manon Lescaut a spolupracuje s E. Hrubou, která uvádí pořad Sextempore a vydává knihu Láska je když…, na představení Petr a Lucie v roce 1997. V průběhu devadesátých let se v pořadech divadla pomalu začíná objevovat nová generace mladých lidí, kteří se na tvorbě tohoto tělesa začnou ve větší formě podílet zhruba od roku 2000. Autorskou prvotinou byl muzikál Konec všeho začátkem v režii P. Čecha v roce 1994. Jan Řehounek, který kromě novinářské a spisovatelské činnosti uvádí v roce 1997 autorskou hru Useknuté ucho, která je pozitivně hodnocena na zájezdových představeních.

Rok 1997 znamenal pro soubor Hálek, jak jsme se již zmínili, odehrání benefičního představení Mikuláše Dačického z Heslova a obnovenou premiéru pohádky Kubula a Kuba Kubikula.

Na nové celovečerní hře se začíná pracovat v závěru tohoto roku. Tehdy požádal Zdeněk Válek nymburského rodáka Adolfa Tomana o režijní spolupráci. Toman, který se v devadesátých letech vrátil z kanadské emigrace, kam zamířil po studiích na pražské DAMU, přijal nabídku a na jaře 1998 měl premiéru muzikál Divotvorný hrnec. Bylo to po delší době velké hudební představení s početným sborem a orchestrem, který řídil Jiří Beneš. Tímto představením přišlo do Hálku několik nových tváří, které oživily herecké řady. Byl to například Jaroslav Kříž, který představoval velké množství hlavních mužských rolí a s ním Šárka Fidrantová, která excelovala v roce 1999 ve druhém představení A. Tomana My Fair Lady. V roce 1998 uvádí soubor Hálek nové nastudování muzikálu Výtečníci v režii Z. Válka, tentokrát se žáky devátých ročníků Základní školy Komenského v Nymburce. V roce 1999 má pohádka Ferda mravenec svou benefici při padesátém představení, za účasti čestného hosta a autora pohádky Jiřího Tepera. Tato hra je součástí oblíbeného Nymburského pohádkového podzimu. M. Fišer uvádí obnovenou premiéru pohádky Poklad kapitána Habakuka.

Divadlo Hudby nastudovalo v roce 1999 opět Manon Lescaut, tentokrát ve větším rozsahu než poprvé. Novodobým mezníkem nymburské kultury se stal rok 2000. Na jaře mělo premiéru kontroverzní představení E.?Hrubé Potichu do ticha a muzikál A. Tomana Oklahoma. Jak v My Fair Lady, tak v Oklahomě se objevili profesionální herci, např. Bára Slezáková, Marie Klečková, Simona Prasková, Jan Miller nebo Pavel Kolban.

V této době probíhají hlavní jednání, zda město Nymburk pronajme Hálkovo městské divadlo Adolfu Tomanovi na užívání po dobu pěti let. Tato událost rozdělí zúčastněné, jak už to bývá, na dva tábory. Jedni jsou pro, druzí proti a své názory a připomínky předkládají na několika schůzích souboru Hálek. Hlavními odpůrci jsou převážně členové starší generace, kteří se obávají o budoucnost a samostatnost souboru. Město nakonec budovu Hálkova divadla Adolfu Tomanovi pronajme. Ten přislíbil rozvoj kulturního dění v Nymburce a bezproblémové fungování souboru Hálek do budoucna. Ne všichni toto rozhodnutí přijali a dali najevo svůj nesouhlas.

Divadlo hudby prochází v roce 2000 generační obměnou a pod novým vedením Tomáše Březiny a Radima Keitha začíná s novou tvorbou. Prvotinou je autorský muzikál Cindy v režii J. Vávry. Kvalitním představením je v režii Mirka Ropka komedie Bufet v posteli, který zahájí jeho budoucí sérii úspěšných veseloher s J. Šturmou a P. Procházkou.

Závěr roku patří oslavám 140. výročí založení souboru Hálek. Pro tento okamžik se zkouší hra A. Jiráska Lucerna, kterou režíruje A. Toman. Ve slavnostním představení hrají také dva profesionálové, Petr Štěpánek jako mlynář a Radovan Lukavský jako starý vodník. Kromě nich hraje v Lucerně spousta mladých hálkovců i příslušníci nejstarší generace jako Karel Hron, Vladimír Košťák, L. Koláčná, a Karel Schuh.

________________________________________________________________________________