Historie souboru v letech 1939-1980:

Druhá světová válka je tak paradoxně nejplodnějším obdobím pro tento spolek. Sice je cenzura, ale vždy se dá obejít narážkou lehkým vtipem, nějakým náznakem a potěšit tak obecenstvo a dát mu naději, že země bude opět svobodná. Také vzniká Soubor mladých, což jsou herci z bývalého dělnického souboru UNIE, který působil v Dělnickém domě a v době okupace se musel rozpustit. Tento soubor má volné pole působnosti a tvoří, dalo by se říci, nezávisle na Hálku. Pohostinsky s nimi vystupují velikáni českého herectví: Eduard Kohout a Ladislav Pešek. Nelze to však brát tak, že tyto dva spolky byly od sebe absolutně odtrženy, naopak: prolínaly se a doplňovaly se, vzájemně si pomáhaly a tak byla tato doba, co se spolupráce týče, velice přínosná pro všechny. I dnes máme v Nymburce stejnou spolupráci Hálku a Divadla Hudby.

Po zabrání pohraničí Německem v roce 1938 nastudoval spolek národní operetu Karla Hašlera ,,Dcera druhé roty" a tak se začala odvíjet tematika her pro nadcházející roky: vlastenectví. 15. března 1939 je vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a Hálkovci váhají, zda hrát či ne. Nakonec začínají zkoušet klasiku Boženy Němcové ,,Babička". Vlastenectví posílí i na posvícení tohoto roku: při operetě ,,Štěstí vstříc", která je plná symbolů, vztahujících se na těžkou dobu české země, nasvítil osvětlovač hlavního hrdinu do barev naší vlajky. Opereta byla vzápětí zakázána. Také došlo k úzké spolupráci Hálku a Hlaholu, vznikl Symfonický orchestr Hálku a hudba se stala dalším prostředkem boje proti okupaci. Při předehře díla F. F. Šamberka ,,Josef Kajetán Tyl", která je plná variací na česku hymnu, dirigoval hálkovský orchestr Václav Kálík. Pokračovala tradice operet a vlasteneckých her, přibylo komedií, aby se obyvatelstvo protektorátu mohlo alespoň chvíli pobavit, Hálek lámal rekordy v počtech představení.

14. května 1944 byla na programu Möllerova-Lounova veselohra ,, Hodinka s Alexou". Uprostřed představení se rozezněly poplašné sirény a zhasla světla - jasný signál pro nálet nepřátelských letadel. Toto představení bylo v pořadí 1640. od založení spolku, ale první, které zůstalo za těch 84 let nedohráno... Ochotníci ho chtěli nabídnout publiku v náhradním termínu, ale 1. září 1944 vyšlo nařízení, že se pro totální nasazení pracovních sil přerušuje veškerá spolková a kulturní činnost až do konce války. Spolek ale nestagnoval, čekal na tu pravou chvíli a ta přišla po osvobození Rudou armádou. První hra, která se poté hrála, byla dílem A. P. Čechova a jmenovala se ,,Jubileum". Změnila se i členská základna: ti, co nemohli za války studovat, odešli na vysoké školy, mnoho lidí se stěhovalo z města pryč, šanci tak dostávali mladí herci i režiséři...

V roce 1948 přešel Hálek jako jeden z prvních pod členskou základnu ROH. Do té doby byl samostatným divadelním spolkem. Po novém společenském uspořádání tohoto roku však hledal nového zřizovatele. Proběhlo jednání se Závodní radou ČSD dílen pro opravy železničních vozidel, která se stala patronem spolku. Hálek měl svůj vlastní výbor, organizoval své schůze, ale finance vykazoval závodní radě, která platila topení a provoz budovy, pojistky herců při zkouškách a představeních, vybavila fundus a zbavila tak členy souboru materiálních starostí. Zároveň však přišel o jméno českého básníka v názvu: jmenoval se Dramatický odbor závodní rady ROH dílen ČSD v Nymburce. Jako první hra pod novým zřizovatelem bylo uvedeno dílo J. K. Tyla ,,Kutnohorští havíři". Od května 1945 do prosince 1979 inscenoval Hálek 25 premiér ruských a sovětských her, v letech 1949 a 1950 padl rekord v počtu uvedených vlastních hálkovských představení - 78 a 72 - a toto číslo dodnes nebylo překonáno. V roce 1958 vznikl Uzlový klub železničářů, sídlící v Národním domě, a Hálek byl po jednání s radou ČSD dílen převeden pod něj. 6. dubna 1958 se opět začíná s novým vedením hrou J. K. Tyla ,,Strakonický dudák", souboru se vrací básník Hálek do názvu, nově je to tedy Dramatický odbor Hálek, člen Uzlového klubu železničářů. Uzlový klub se však vzápětí přejmenuje na Závodní klub ROH dopravy a spojů a v této době zažije spolek své nejkritičtější období. 22. září 1962 je nečekaně uzavřeno divadlo kvůli probůémům s topením a nikdo netuší na jak dlouho. Za celý rok se uvede jen jediná hra: autorská pohádka Jana Paulů ,,Král 3333.", která se hraje jen dvakrát. Hrozí rozpadnutí celého spolku. Záchrana přijde v podobě místnosti na zkoušení, kterou zapůjčí Klub dopravy a spojů, také poskytne hercům svůj sál na uvádění her a financuje zájezdy do okolních měst. V roce 1974 mění zřizovatel opět svůj název na Kulturní dům železničářů, Hálek pod ním zůstává, ačkoliv se podle nového divadelního zákona mohl rozhodnout pro samostatnost.

Budova divadla je znovuotevřena v roce 1968, aktivita spolku může opět stoupnout. Uvádí se pásmo monologů ,,Jak se vám líbí?", hra O. Zelenky ,,Věčně tvůj" a k otevření divadla premiérově hra L. de Vegy ,,Fuente Ovejuna" neboli ,,Ovčí pramen". Tím dnem, kdy se herci vrátili do svého divadla, byl 26. říjen 1968. Do konce roku pak zvládl soubor sehrát na prknech divadla vše, co za těch 6 let bez něj hrával v okolí Nymburka, v roce 1977 mohou ochotníci oslavit 3.000. představení. Divadelní spolek Hálek vzkvétá, tvoří a prosperuje, je oblíbený u diváků a má silnou členskou základnu. Zlomovým rokem v činnosti souboru je pochopitelně rok 1989.

________________________________________________________________________________