Historie souboru v letech 1860-1939:

Všechno začalo již na počátku 19. století. Tehdy do třítisícového Nymburka přijížděli kočovní komedianti, kejklíři, akrobati a herci. Velkým svátkem pro ně byla první neděle v září, protože to se konalo každoroční nymburské posvícení. Bohužel však nedokázali plně zaujmout a nadchnout nymburské obyvatelstvo. Proč? Inu hráli v němčině a i když slibovali, že za rok se vrátí s českou hrou, nikdy svému slibu nedostáli. Navíc přijížděli jen jednou za čas a publiku to nestačilo, chtěli mít kultury a zábavy více. Proto v letech 1820 až 1860 vznikly malé skupinky lidí, kteří se snažili hrát vlastní divadelní představení v hostincích. A v té době žil první organizátor divadelních aktivit v Nymburce: Ludvík Rubinger, vyučený klempíř, který při požáru v roce 1838 zachránil velkou část městského archivu a díky tomu se stal významným nymburským měšťanem. Angažoval se v kulturním dění tehdejší doby a celkově žil bohémským stylem života. Kolem sebe měl skupinu podobně zaměřených lidí a tak v roce 1860 mohl založit ochotnický spolek s pevnými pravidly. Kamenné divadlo tehdy v Nymburce neexistovalo a tak hráli v chodbě v prvním patře staré obecné školy, která bývala klášterem. Ta chodba bývala tam, kde je dnes herecká šatna Hálkova městského divadla...

První představení tento spolek odehrál na nymburské posvícení roku 1860. Tehdy to připadlo na 3. září a hrou Václava Klimenta Klicpery ,,Divotvorný klobouk" zahájil nový spolek svou činnost. Zajímavostí je, že tehdy se divadlu věnovali především muži a bylo velice těžké sehnat představitelku jediné ženské role v této hře. Představení bylo úspěšné a do konce tohoto - pro nymburskou kulturu - přelomového roku sehráli ještě šest dalších představení. Za první desetiletí existence pak ochotníci zvládli 85 představení. Postupně sepsali své stanovy a vymýšleli název spolku. Počkat si na něj museli až do roku 1877, přesněji do 4. března tohoto roku, kdy byl ustanoven oficiální název: Divadelní spolek Hálek. Herecký soubor tak vzdal hold velkému básníkovi a to jako jediný v českých zemích. Vznikl i reliéf, který byl v čele tehdejšího adaptovaného sálu a později byl v roce 1977 zasazen do foyeru divadelní budovy a je tam dodnes...

Divadlo v Nymburce vzkvétalo, dokonce byla postavena i dřevěná budova, ovšem s děravou střechou, takže obecenstvo se mohlo dívat na hvězdy a měsíc anebo promoklo na kost, když náhodou při představení pršelo. Tato budova byla v roce 1934 uzavřena, aby mohla být přestavěna a 15. listopadu 1936 slavnostně otevřena Jiráskovou ,,Lucernou". Ta samá budova, ve které se nymburští obyvatelé baví divadlem dodnes... I během uzavření divadla spolek hrál: v městských sálech anebo na zájezdech v okolí a byl stále velice populární. Jenže nad kulturou se začala stahovat válečná mračna a hrozba další světové války nedovolila lidem myslet na zábavu v divadle. 30: října 1938 se má uvádět hra ,,Devátá louka" od Růženy Jesenské, ale hrozí, že divadlo bude prázdné. Hálek vydává letáčky, kde prosí veřejnost: ,,Lidé,vraťte se do divadla!" A lidé se vrátí...

Mandragola (1920) Diagnosa (1937)

________________________________________________________________________________